Naši současní i potenciální klienti, právnické osoby nebo OSVČ účtující také podvojně, se nás v souvislosti s přiznáním k dani z příjmu ptají na to, co přesně pro ně znamenají nedaňové náklady. Jak jim ovlivní daňové přiznání, a hlavně výši daňové povinnosti.
Nedaňové náklady definuje Zákon o dani z příjmů. Jde o náklady, které nemůžeme považovat za daňově účinné, tedy přímo neslouží k dosažení nebo udržení příjmů.
Mezi typické příklady nedaňových nákladů podle českého práva patří:
- Úroky z prodlení a pokuty zaplacené státním institucím (např. pokuty od finančního úřadu).
- Dary a příspěvky, které nepřesahují stanovené limity nebo nejsou určeny příjemcům, kteří jsou k tomu zákonně oprávněni.
- Reprezentační náklady nad stanovený limit.
- Odpisy dlouhodobého majetku, které překračují limity stanovené daňovými zákony (např. pokud se používají rychlejší odpisové sazby, než jaké jsou povoleny).
- Náklady na osobní automobily nad stanovený limit. Například pokud výdaje na provoz vozidla přesahují určitou částku nebo pokud vozidlo není využíváno výhradně pro podnikání.
- Některé druhy rezerv vytvořené v účetnictví, které nejsou akceptovány pro daňové účely.
Tyto náklady nám ovlivňují účetní hospodářský výsledek. Platíme je na základě přijatých faktur nebo paragonů převodem, platební kartou nebo hotově. V účetnictví k nim musí být doklady jako podklad pro výdej peněz.
Ale z hlediska daně se tyto náklady přičtou k daňovému zisku nebo nám sníží daňovou ztrátu. Je tedy zapotřebí si uvědomit, že z nich „zaplatíme daň z příjmů“.
Zda náklad přímo slouží k dosažení a udržení příjmů, je někdy těžké posoudit a mnohdy se jedná o slovíčkaření. Vaše účetní nebo daňový poradce případnou uznatelnost nebo neuznatelnost jistě spolehlivě posoudí. Proto doporučujeme si výši daňově neuznatelných nákladů pravidelně kontrolovat a konzultovat je s vaší účetní či daňovým poradcem. Je dost možné, že mezi nimi najdete zbytné náklady, kterým se lze vyhnout a zbytečně si tak nesnižovat výsledky hospodaření.
